Petr – vyčerpávající psychologický rozvod

Kdy přišel: září 2018

Počet návštěv: 7

Délka jednoho sezení: od 60 minut do 3 hodin

Zakázka při prvním sezení:

Petr bydlí v blízkosti naší poradny, proto si mohl dovolit docházet na osobní sezení častěji. První sezení však vzešlo z Petrova zájmu, nýbrž ze strachu, který o něj měli jeho nejbližší kamarádi. Protože jeden z nich byl dlouhodobým klientem Janiny poradny, rozhodl se přimět Petra, aby vyhledal služby našeho „vztahosférického“ terapeutického páru. Petr byl na prvním sezení k této formě pomoci skeptický: „Jsem elektroinženýr, my na tyhle věci nevěříme. Že by mohl psycholog pomoct něco vyřešit? Radit nesmí, dělat něco za pacienta taky ne. Tak co pak z toho? Probírám to s klukama u piva, s mámou, bráchou, a hodně mi pomáhá soused.“ „A co konkrétně s nimi probíráte?“ zeptali jsme se. „No to, co se stalo. Že ode mě odešla žena. A že se nejspíš brzo bude chtít vrátit. Všichni mi říkají, že si to srovná v hlavě a nastěhuje se zpátky. Vždyť bydlí v takovém hrozném bytě v také díře! Tam dlouho nevydrží,“ přesvědčeně odpověděl Petr. „Co dalšího se během těch rozhovorů dozvídáte?“ zajímalo nás. „Všichni mi drží palce, to je to hlavní. Nikdo navíc nechápe, proč to udělala. Vždyť prý ani nikoho jiného nemá. A jiný důvod těžko měla…“

„Co vy teď pro sebe potřebujete?“ převedli jsme mírně řeč od Petrova přesvědčení o tom, že žena odešla bezdůvodně a že se vrátí.

„Chtěl bych umět líp zvládat některé dny, kdy je mi opravdu hrozně a hrozně mi žena chybí. A taky chci přijít na to, jak se k ní příště chovat, tak, aby už znovu neodešla.“

Tak, pro začátek bychom něco měli, a jde se na to…

Co se dělo pak:

Petrova žena Dana byla v době začátku naší spolupráce 2 týdny odstěhovaná. Petr jí dokonce pomáhal stěhovat věci, protože její nové bydliště vnímal jako přechodné – až se jí „to srovná v hlavě“, nastěhuje se zpátky k němu. „Nejdřív jsem chtěl, aby si s sebou vzala i těch pět chameleonů, které máme v terárku přes celou stěnu, ale pak jsem si uvědomil, že stěhovat je není možné. Nedali by to. Tak jsem jí aspoň vnutil kočky. Ať to nemá tak jednoduché. Navíc já jsem kočky nikdy nechtěl, to byl její byznys.“ Dana si tedy nastěhovala do garsonky za maloměstským nádražím 4 kočky a nijak se nebránila. Petrovi nabídla, že o chameleony se bude jezdit starat v době, kdy bude Petr pryč.

Nemají děti, ač jsou spolu 17 let, z toho 7 let manželé. Děti mít nemohli a do asistované reprodukce ani do adopce se jim nechtělo. Nyní je jim kolem 45 let, téma dětí je tedy uzavřené. Dana začala studovat nástavbu grafického designu a chce se naplno věnovat tvorbě webových stránek a návrhům originálních plakátů. Vedle toho zpívá ve sboru. Petr je vášnivý jachtař, který tráví v létě mnoho času na okolních jezerech a závodí v amatérských soutěžích. Je obklopen partou kamarádů, kteří se tomuto koníčku věnují také. Někdy je doprovázejí jejich ženy, ale Danu to podle Petrových slov nikdy příliš nebavilo. Spolu si založili obrovské terárium a Dana se navíc pustila do chovu šlechtěných koček.

Dana prý také docházela na psychoterapii k jednomu z libereckých kolegů.

Ve dnech, kdy se Petrovi po Daně stýskalo tak, že nebyl schopný pracovat ani se s nikým vidět, mu začal dělat společníka alkohol. Po několika panácích domácí pálenky začal telefonovat svým mnoha známým, a dokonce někdy i zákazníkům, pro které dělal elektroinstalační projekty a pomáhal navrhovat systémy pro chytré domácnosti. Byl schopný protelefonovat i 12 hodin. Postupně se stávalo, že mu lidé nebrali telefon. Jeho jediným tématem hovoru prakticky kdekoliv a s kýmkoli bylo to, co se mu přihodilo. Velmi zhubl a chlubil se i tím, jak celé dny nejí, jen kouří: „Zjistil jsem, že jídlo nepotřebuju. Kousnu si do bagety a to mi stačí na celý den.“ Někdy mluvil velmi optimisticky: „Tak jsem si na Danu vymyslel překvapení a přepadl ji v práci s kytkou a poukazem na sushi. Řekla, že na večeři se mnou zatím nechce. Ale viděl jsem, že ji to potěšilo. Tvářila se jako ta Dana, co ji znám.“ Jindy byl naopak ztělesněním negativismu: „Jestli se mi nevrátí, nemá to smysl, ten život. Vůbec nic mi nedělá radost, nic mě nebaví, práce mě nezajímá, lidi kolem mě štvou. A vím, že to jiný nebude. Všechno mi ji navždycky bude připomínat.“

Do své tragédie se Petr rozhodl „ponořit“ ještě hlouběji poté, co se dozvěděl, že si Dana koupila malý domek se stájí pro koně. Vedle koček se totiž rozhodla věnovat koním, což byl její sen odpradávna. Přestal komunikovat se zákazníky, odmítal se vídat se svou rodinou. Prošel několikaměsíčním obdobím, kdy četl ezoterické knihy, například Oshovo učení. Pak s teoriemi začal polemizovat, aby je nakonec zcela odsoudil: „Takové kraviny to jsou! Vůbec mi to nepomáhá! Ani to, co jste mi dali ke čtení vy.“ Od nás dostal tip na „Vůli ke smyslu“ a „Lži na pohovce“. Na naše doporučení začal docházet k psychiatrovi, jeho zdravotní stav se zhoršoval a Petr navzdory upozorněním souvisejícím s alkoholem a užíváním léků, kombinoval nejrůznější psychofarmaka (která si sháněl od známých) s alkoholem. Se zvláštním zalíbením pak vyprávěl o stavech, které pak přicházely. Psychiatr doporučil detox na nedalekém psychiatrickém pracovišti. Petr v něm setrval 5 dní, poté podepsal revers a z oddělení odešel rovnou do hospody. Za týden se na tomtéž pracovišti ocitl znovu. Po dohodě s ošetřujícím lékařem jsme na jednu z propustek naplánovali sezení v naší poradně. Petr vypadal mnohem lépe, byl rád, že se mu podařilo vyjít z alkoholového stereotypu. Po 6 týdnech jsme ihned navázali na terapeutický proces. Petrovi se začalo dařit vidět motivaci pro další život. Po Daně stále toužil, na jinou ženu neměl ani pomyšlení. Přesto se rozhodl, že vyzkouší internetovou seznamku. Začal se vídat se ženami, s nimiž chodil na koncerty, do divadel, jezdil na výlety. Většina schůzek byla pro něj příjemných, ale žádná z žen ho nezaujala natolik, aby chtěl ve známosti pokračovat. „Vždycky v nich vidím Danu. Teda – nevidím, ale srovnávám ji s nima. Říkám si, že tohle by si nikdy na sebe nevzala, k jídlu by si dala tohle, a kdybych ji políbil, tak by mi voněla.“

Petr se dostal z fází popírání skutečnosti a sebetrýznění, v nichž strávil nestandardně dlouhou dobu. Ve fázi truchlení bylo možné s ním pracovat prakticky, s využitím technik, které pomáhají vyrovnání se s realitou a začínají směřovat pozornost na blízkou budoucnost. Jedna z žen ho zaujala! Začali společně trávit čas, a také se seznámil s jejími dvěma dětmi, se kterými si porozuměl. Ovšem vztah znenadání skončil, žena se začala vymlouvat, a nakonec se odmlčela a přestala reagovat na jeho zprávy a telefonáty. Rozhodl se netlačit na ni, nechtít vysvětlení, a místo toho šel dál. Konečně dodržel jednu z mála rad, které jsme si troufli mu dát – a přestal o situaci a o tom, co se stalo, komunikovat s každým, s kým se setkal.

Dana podala žádost o rozvod a po jejím boku se začal objevovat nový muž, kolega z kurzu pro grafiky. Petra to velmi zranilo a na nějakou dobu to vypadalo, že udělal několik kroků zpátky. Avšak bylo třeba, aby si uvědomil, že tento moment je klíčový pro celý proces vyrovnávání se. Byl to klíč k nové realitě.

Co se děje nyní:

Běží rozvod. Dana žije s novým mužem. Petr se pomalu, ale jistě dostává ke konci depresivní fáze. 3 měsíce chodí s Ivou, se kterou ho seznámil jeho kamarád. Iva má za sebou náročný rozvod, v péči má 2 děti v pubertě, které si Petr snadno získal. Na konci roku nám poslal splněné „domácí úkoly“, které se již týkaly nového vztahu a péče o něj. A k silvestrovské domácí večeři přišla zpráva: „Přeji Vám krásný nový rok a hlásím, že je mi moc dobře. Těším se, až Vám všechno povím.“